Blog

NÁZORY J.A.HAVLÍNA NA VÝTVARNÉ I OSTATNÍ KULTURNÍ DĚNÍ

ě    

          "Přes 1500

                    lidí vidělo za první víkend výstavy

                                                                       v M. Krumlově

                                Slovanskou epopej"

"Moravský Krumlov (Znojemsko) - Slovanskou epopej Alfonse Muchy vidělo na zámku v Moravském Krumlově za první víkend více než 1500 lidí. Lístky přes internet byly téměř vyprodané a zájem byl i na místě, návštěvníci někdy museli počkat, ale nakonec se na každého dostalo. Turisté mohou po stopách malíře putovat také do jeho rodných Ivančic, kde prostřednictvím mobilní aplikace poznají jeho dvě životní lásky. ČTK to řekli Jakub Růžička, který výstavu mediálně zastupuje, a Pavla Pelánová z Centrály cestovního ruchu-Jižní Morava."

ZVITĚZILO KULTURNÍ CÍTĚNÍ A OBJEKTIVNÍ MYŠLENÍ VĚTŠINY PRAŽSKÝCH ZASTUPITELŮ

Pražské zastupitelstvo v poměru 36:20 odhlasovalo dočasné umístění Slovanské epopeje na zámku v Moravském Krumlově. A řekněme si také, kdo v dlouhé a náročné diskusi podpořil přesun Epopeje do Krumlova a kdo si zaslouží naše uznání: Už tradičně to byl primátor Prahy za Piráty Zdeněk Hřib (po dlouhých letech konečně opravdová osobnost ve funkci primátora Prahy), dále pak Hana Třeštíková (za Prahu Sobě) a Jiří Pospíšil (za TOP 09). A kdo se v diskusi vyslovil PROTI přesunu do Krumlova: Byl to Jan Wolf (KDU-ČSL) a Alexandra Udženia (za ODS). Zvítězil tedy názor, že Slovanská epopej by měla být přístupná veřejnosti A NE ZA KAŽDOU CENU ZŮSTAT V PRAZE A LEŽET NĚKDE V DEPOZITÁŘI. Hlasování potvrdilo, že v pražském zastupitelstvu získali převahu zastupitelé s kulturním cítěním a objektivním uvažováním, kteří si uvědomují, že kulturní veřejnost je i mimo Prahu a že i tato mimopražská veřejnost má právo na přístup ke špičkovým kulturním hodnotám. A tito Pražané si opravdu zaslouží naše sympatie.

(J. A. Havlín 22.10.2019)

RADA HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY ROZHODLA

             SLOVANSKÁ EPOPEJ MÁ BÝT ZNOVU VYSTAVENA V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ

     V PROSTORÁCH PRAŽSKÉHO MAGISTRÁTU NASTALA PO VOLEBNÍM PRŮVANU NOVÁ ATMOSFÉRA. VYVANULO "OVZDUŠÍ" VLÁDY ANO I DALŠÍCH PŘEDCHOZÍCH VLÁD PRAHY A ZAČALO SE JEDNAT ROZUMNĚ A V ZÁJMU VEŘEJNOSTI NEJEN PRAŽSKÉ.  RADA PRAHY ROZHODLA UMOŽNIT VYSTAVENÍ SLOVANSKÉ EPOPEJE V BLÍZKOSTI RODIŠTĚ ALFONSE MUCHY DO DOBY, NEŽ V HLAVNÍM MĚSTĚ BUDOU VYBUDOVÁNY DŮSTOJNÉ PROSTORY PRO TENTO GRANDIOZNÍ CYKLUS OBRAZŮ

     TÍMTO BY MĚLO BÝT ODČINĚNO OSTUDNÉ ROZHODNUTÍ PRAHY Z ROKU 2010, KDY BYLA SLOVANSKÁ EPOPEJ ZA VELMI NAPJATÝCH A VYHROCENÝCH OKOLNOSTÍ Z MORAVSKÉHO KRUMLOVA ODVEZENA TĚSNĚ PŘED KOMUNÁLNÍMI VOLBAMI, A TAK VZNIKL DOJEM, ŽE MĚLA BÝT NÁSTROJEM K OPĚTNÉMU ZVOLENÍ TEHDEJŠÍHO VEDENÍ PRAHY.

     DEFINITIVNÍ ROZHODNUTÍ NYNÍ LEŽÍ NA PRAŽSKÉM ZASTUPITELSTVU. VĚŘME, ŽE I ONO SE JIŽ "OBRODILO" A ZÁMĚR RADY SCHVÁLÍ. 

(J, A, Havlín 14.10.2019)

KAUZA SLOVANSKÁ EPOPEJ

JIŘÍ A. HAVLÍN

      V roce 2010 došlo k poněkud překvapivé akci za strany některých pražských radních.
Náhlý zájem "Prahy" o Muchovu Slovanskou epopej vyvolal oprávněné pochybnosti veřejnosti a otázku, zda tato překvapivá a překotná aktivita nesouvisí s blížícími se volbami. A nejeden pozorovatel usilovných snah Pražanů odvézt Muchovo dílo z Moravského Krumlova i přes rozhodný nesouhlas a odpor krumlovské radnice, byl postupem Prahy pobouřen.
     Tehdy jsem považoval za svoji povinnost k probíhajícím událostem se vyjádřit. Článek, tak, jak ho zde uvádím, je oproti tehdy uveřejněnému v několika detailech upraven, aby byl v souladu s účelem mých webových stránek:

Kauza Slovanská epopej
     Alfons Mucha se narodil v Ivančicích, na gymnáziu studoval v Brně, pak po krátkém pobytu v Ivančicích a ve Vídni přichází do Mikulova a následně na Emin zámek u Hrušovan nad Jevišovkou.
     Teprve odtud díky ochotě majitelů hrušovanského panství hradit mu umělecká studia, přichází do Mnichova a pak do Paříže, kde získává světovou proslulost a stává se vedle Gustava Klimta hlavním představitelem nového výtvarného slohu - secese. 
     Proč tato exkurze do života slavného malíře? Proto, abych ukázal, že jeho život je s naším regionem těsně spojen, že obyvatelé tohoto cípu jižní Moravy považují Alfonse Muchu za SVÉHO malíře. A z toho vyplývá i zvýšená citlivost k tomu, co se děje s jeho nejrozsáhlejším dílem - Slovanskou epopejí. 
     A proč považuji za svou povinnost událostmi kolem tohoto díla se zabývat?  Výtvarné umění je mojí profesí a proto mi vadí, že současné dění kolem Epopeje vyvolává podezření, že manipulace s ní se děje za zcela jiným účelem, než ve prospěch tohoto díla, ve prospěch výtvarného umění a ve prospěch zájemců o toto umění.
     Ve sporu o Slovanskou epopej je na jedné straně současné vedení pražské radnice a radní pan bakalář Ondřej Pecha, který vynakládá veškeré úsilí, aby Slovanská epopej byla co nejdříve v Praze (v médiích se objevuje domněnka, že jde o blížící se termín komunálních voleb). Přitom naprosto ignoruje skutečnost, že Moravský Krumlov pečuje o Epopej už od roku 1963, zatímco Praha ji nebyla schopna již od 30. let minulého století důstojně vystavit a jak se dále dozvíme, dosud nebyla schopna splnit podmínku, kterou autor díla stanovil v darovací smlouvě.       
     Na straně druhé stojí pan Ing. Jaroslav Mokrý, starosta Moravského Krumlova, který se proti přemístění Slovanské epopeje z Moravského Krumlova do Prahy rozhodně postavil a získal tak široké sympatie nejen obyvatel svého města a Moravy, ale i Pražanů. 
     A o přehodnocení rozhodnutí Rady hlavního města Prahy, o pozastavení převozu a o ponechání Epopeje v Moravském Krumlově požádali primátora Prahy Pavla Béma i někteří významní moravští politici. 
     Jak se k této věci postavit, komu dát za pravdu, kdo je v právu?
     Spisovatel Jiří Mucha, syn malíře Alfonse Muchy, píše ve své knize "Alfons Mucha" v úvodu 34. kapitoly toto:
     
     "Slovanská epopej byla od roku 1928 majetkem města Prahy a otec si v darovací smlouvě vymínil, že bude zveřejněna a důstojně umístěna. Zapomněl pouze uvést lhůtu, ve které k tomu mělo dojít. A tak nebylo město Praha smluvně ničím vázáno a definitivní řešení této nákladné otázky neustále odkládalo. Obrazy byly sice vystaveny a slavnostně odevzdány veřejnosti v novém průmyslovém paláci Pražských veletrhů, odkud byly přestěhovány na výstaviště v Brně, ale pak jim byl vykázán dočasný útulek v sále školy Na studánce v Praze, kde zůstaly do začátku války, kdy byly svinuty a chovány v různých skladištích 22 let." 

     Tento úryvek nám pomáhá v celé věci se orientovat. Ano, Alfons Mucha daroval své dílo Praze - ale v dobré víře, že hlavní město jeho milované země, ke které se po celý svůj život vždy otevřeně hlásil, splní jeho přání (nebo spíše podmínku) obsažené v darovací smlouvě a vybuduje pro obrazy důstojný pavilon. Uplynulo ale 82 let a JE OSTUDNÉ, ŽE PRAHA DOPOSUD TUTO UMĚLCOVU PODMÍNKU NESPLNILA !
     Je těžké říci, zda při zvažování všech faktů mohl vzít Okresní soud ve Znojmě v úvahu i tuto spíše morální stránku věci, než rozhodl ve prospěch Prahy a pana bakaláře Pechy. Je však rovněž těžké, aby si normálně uvažující člověk s právním vědomím nepoložil otázku: Opravdu je darovací smlouva platná, i když obdarovaný, tedy město Praha, ani po 82 letech nesplnil podmínku této smlouvy? 
     Před morálním soudem by Praha se svými nároky prohrála (a prohrává) jednoznačně. Vždyť ani dnes ještě pavilon pro Slovanskou epopej nestojí - a nejen to. Neexistuje dosud ani projekt ani nebylo vybráno místo pro jeho stavbu.
     Pražská radnice a pan bakalář Pecha by snad mohli nabýt morálního práva k nakládání se Slovanskou epopejí, ale teprve ve chvíli, kdy by stál pavilon, v němž by mohlo být toto dílo důstojně umístěno. Snad. Pokud nepřevládne názor, že definitivní místo pro toto dílo je právě v Moravském Krumlově. 
     Do té doby musí každý slušný člověk, ať už na Moravě nebo v Praze, pociťovat snahu Prahy přestěhovat Slovanskou epopej z Moravského Krumlova do provizorních prostor v Praze, jako arogantní a morálními zásadami opovrhující snahu prosadit zájmy, které mají jen stěží něco společného se zájmy moravské a české kulturní veřejnosti.

KAREL ČAPEK 

ANTOINE 

DE SAINT-EXUPÉRY

                                                                              UMĚLCI - HRDINOVÉ

Karel Čapek
Karel Čapek
Antoine de Saint-Exupéry
Antoine de Saint-Exupéry

     Blíží se rok s osmičkou na konci a nejeden občan České republiky si uvědomuje, že rok takto zakončený byl pro český (ale i slovenský) národ nejednou osudový. Jen jedenkrát to byla událost radostná. To bylo roku 1918, kdy vznikla Československá republika. Na další osmičky na konci letopočtu však už nevzpomínáme rádi. 

     Prvním z těch málo příjemných byl rok 1938. A s tímto rokem a s roky následujícími se mi v mysli vybaví vždy  jména dvou úžasných lidí, kteří dokázali svými činy, že si zaslouží vedle označení umělec také označení ČLOVĚK  a označení MUŽ. 

      Jsou to jména dvou umělců, spisovatelů, kteří nezůstali pouze u vlasteneckých slov a proklamací, ale byli odhodláni také po boku ostatních vojáků bojovat za svobodu svých národů a obětovat třeba i svůj život. A bohužel, svůj život také obětovali. 

    Spisovatelé Karel Čapek a Antoine de Saint-Exupéry. Oba milovali život a lásku k němu dokázali předávat ve svých mistrovských literárních dílech i svým čtenářům.

Karel Čapek předvídal nebezpečí, které hrozí mladé Československé republice i celému světu. Proto píše prózy "Válka s mloky" a "První parta" a dramata "Bílá nemoc" a "Matka". A když už bylo zřejmé, že se naše republika bude musit bránit válečné agresi ze strany hitlerovského Německa, přihlásil se do kurzu pro řidiče. Je odhodlán zúčastnit boje proti agresorovi po boku ostatních vojáků alespoň jako vojenský řidič přesto, že celý život zápolí s těžkou chorobou páteře. 

     A když po Mnichově už politici i mnozí umělci hledají cesty, jak se vyhnout hrozícímu nebezpečí, Karel Čapek svůj boj nevzdává. Navzdory tomu, že se dozví, že je na seznamech gestapa na předním místě, navzdory tomu, že mu chodí písemné a telefonické vyhrůžky a urážky a že je napadán jeho dům.

Uštván záplavou těchto podlostí podléhá původně banální nemoci a umírá o Vánocích 1938. 

Antoine de Saint-Exupéry. Kdo by neznal jeho "Malého prince", kdo by neznal jeho prózy zachycující životní příběhy prvních generací letců - průkopníků na dálkových a nočních linkách. Ale Exupéry není z těch spisovatelů, kteří o létání a letcích jen píší. On sám je jedním z nich.

Po začátku druhé světové války je rozhodnut (podobně jako Karel Čapek) postavit se po bok bojujících kamarádů. Ačkoliv ho lékaři prohlašují za neschopného válečných letů, docílí s pomocí svého literárního věhlasu nástupu k vojenskému letectvu a "podle svědků z jeho jednotky (Groupe de reconnaissance II/33) byl jeden z nejodvážnějších, bojoval s velkým nasazením a bez ohledu na riziko". Mohli bychom tedy říci, že využil protekce ne k tomu, aby se nenápadně ztratil a zalezl do bezpečí, jak to udělala většina jiných vlivných a známých osobností včetně politiků a umělců. Naopak, využil jí, aby mohl na frontě po boku ostatních vojáků plnit svoji povinnost při obraně a osvobozování své země.

     Bohužel, také Exupéry umírá. V červenci 1944, tedy necelý rok před koncem války, se nevrátil z letu nad Francii.

Karel Čapek a Antoine de Saint-Exupéry se tak pro mne stali symboly umělců, skutečných MUŽŮ - HRDINŮ. Oba tito spisovatelé vedle svých vrcholných uměleckých děl napsali svým hrdinstvím, svojí odvahou, svým odhodláním splnit povinnost občana své země, i vrcholné dílo svých životů. Stali se pro mne symboly umělců, u nichž JEJICH LIDSKÁ VELIKOST NENÍ MENŠÍ NEŽ JEJICH VELIKOST UMĚLECKÁ. A to je i ve světě umění výjimečné.

Jiří A. Havlín (27. 10. 2017)

Sem patří váš nadpis

Sem vložte podnadpis

Bohužel, také Exupéry umírá. V červenci 1944, tedy necelý rok před koncem války, se nevrátil z letu nad Francii.

Karel Čapek a Antoine de Saint-Exupéry se tak pro mne stali symboly umělců, skutečných MUŽŮ - HRDINŮ. Oba tito spisovatelé vedle svých vrcholných uměleckých děl napsali svým hrdinstvím, svojí odvahou, svým odhodláním splnit povinnost občana své země, i vrcholné dílo svých životů. Stali se pro mne symboly umělců, u nichž JEJICH LIDSKÁ VELIKOST NENÍ MENŠÍ NEŽ JEJICH VELIKOST UMĚLECKÁ. A to je i ve světě umění výjimečné.

Jiří A. Havlín (27. 10. 2017)

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium totam rem aperiam eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi.

Ea commodi consequatur quis autem vel eum iure reprehenderit qui in ea voluptate velit esse quam nihil molestiae consequatur vel illum qui dolorem eum fugiat quo voluptas nulla.

Obrázky skvěle doplní obsah článku a vzbudí ve čtenářích zájem ho otevřít. První obrázek se zároveň zobrazí i v náhledu. Zajímavý úvodní obrázek vám tak pomůže zvýšit atraktivitu vašeho článku.

Úvodní odstavec čtenářům sděluje hlavní téma článku. Pokud jej zobrazíte i v přehledu všech článků, pomůžete čtenářům s rozhodováním, který příspěvek je pro ně zajímavý. Nezapomeňte úvodní odstavec odlišit od zbytku textu. V následujících řádcích najdete další tipy, jak články upravovat.

Jednoduché a krátké články vám pomohou udržovat čtenáře v obraze. Zajímavý úvodní odstavec a stručný, informativní obsah zaručí, že se k vám budou rádi vracet pro další novinky.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky